V době Titanicu..v Pravdě..
V době Titanicu..
Byla jedna mladá dívka, žena...která na Titanicu v té době plula a jen do té doby žila..
Její cesta v tento osudný den směřovala domů jen, kde setkat se měla se svojí rodinou. Čekali na ni rodiče a i s mladší sestrou..
Tato mladá žena z cest svých se vracela, když za prací svou tvořící byla. Ona šila krásné šaty pro dámy, které byly z "vyšší" třídy, ale někdy i pro známé, nebo blízké, i kdyby na ně neměly. Zcestovalá byla již více...byla ve Francii, ale také v Anglii, i když pocházela z Jižní Ameriky. Byla mo'dní návrhářka, jako "ikona" sama...protože i ona krásné šaty na sobě měla. A toho dne nebylo tomu jinak..
Díky tomuto umu...po ušití krásných šatů, které poté měla a nosila je i sama..s mnoha lidmi se znala. Přesněji, oni "obdivovali" ji a hlavně to, co ona umí a i s grácií nosí. Její díla byla skvost sám. Nádherná podívaná. A ani toho dne tomu nebylo jinak..
Stalo se to na velkolepé lodi, kterou právě v té době pojmenovali Titanic...a která prvně vyplula dne 14.4.1912..
Tato loď byla velkolepá a majestátní, díky čemuž nikdo nevěřil, že by se mohla vůbec někdy potopit...a to ještě ke všemu v den jejího prvního vyplutí přes oceán Atlantik..
Na lodi toho dne...přes odpoledne a také přes večerní hodiny...tato mladá žena seznámila se s vícero lidmi, ale byla mezi nimi i jedna mladá dívka, která také tímto způsobem cestovala, aby se "bezpečně" dopravila ke své rodině. Ta se skládala z rodičů, staršího bratra a mladší adoptivní sestry...které se ujali, protože se stala náhle sirotkem, ale oni ji znali, a chtěli jí v této těžké ráně osudu ulehčit..
Tato mladá dívka cestovala jen se svojí matkou...a velice rychle se sblížila a spřátelila s onou mladou návrhářkou. A velice si přála, aby je pak někdy u nich doma navštívila. Více tím ale myslela na svého staršího bratra, protože si velice přála, aby se s jejím bratrem seznámila..
Byla si takřka jistá, že by se mu zalíbila, protože i ona sama ji měla během těch pár chvil velice ráda. Viděla, že je milá, hodná, velice velkorysá, ráda pomáhá...stálý úsměv na své tváři měla a byla velice krásná žena. Velmi přitažlivá, hlavně tím, jaké bylo její vystupování před lidmi, ale ještě více tím, kým a jaká byla vnitřně a Bytostně. Žádnou jinou takovou doposud nepoznala..
Mladá žena návrhářka ráda nabídku pozvání přijala...nechtěla by, aby tyto dvě ženy zklamala. Pro radost jim svolila, a ohledně sebe to brala jako příjemný výlet do neznáma. Na místo, kde to nezná a kde ještě nebyla..
Mladá dívka jí pomalu dokonale popsala svého bratra. Jaký je a jak i vypadá. Byl sympatický jistě...ale mladá návrhářka cítila, že vnitřně to u něj kolísá. Výkyvy nálad, které měl občas...jak sdělila jí tato mladá jeho sestra...naznačovaly, že něco se s ním děje. Že není šťastný...a že mu něco chybí. A to něco...byla Láska..
Mladá a sympatická návrhářka díky tomu i velice cítila a vnímala, že to nebude ona sama, koho on opravdu hledá. I když touha jeho...vnitřně přes jeho vnitřní Bytost..i k ní směřovala. Cítila to ve chvíli, kdy se s jeho sestrou o něm bavila. Ale věděla, že ona není ta Pravá pro něho, ale hlavně vnímala silně, že on není a nikdy nebude ten Pravý pro ni. Byla velice vnímavá a velice i mnohé cítila..
K tomu setkání ale nikdy nedošlo, protože ona již domů nikdy nedoplula. Nemohla proto navštívit ani jiná místa..
Byla mladá a smysluplná žena, ale v té době na této lodi...jí skončila i její "životní" cesta. Poznala "luxus" na této proslulé lodi, kterou se kde kdo pyšnil a chlubil...ale k čemu to bylo, když neměla dostatek záchranných lodí, které by mohly zachránit životy kolem 1500 utonulých a na kost zmrzlých lidí..
Tato mladá návrhářka, která do tohoto osudného dne byla plná života...i po výskoku z Titanicu se záchrannou vestou na sobě...ještě nějakou chvíli žila..
Poté ale umrzla...protože voda v Atlantickém oceáně byla tak a tolik ledová. Nedalo se přežít déle, než-li několik minut, protože nastal ohromný třes celého těla, jak ledová voda do Vás doslova bodá. Poté nastává tuhnutí těla a i velice špatně se dýchá. Stěží se dá pak udržet déle na hladině...je to doslova vysilující a nemožné. Sice záchranná vesta ji udržela nad ní, ale umrzla na silné podchlazení..
Tím skončila její cesta a budiž jí "zem lehká". Zde "zem" neznamená význam slova jako přirovnání "hlína"..ale tím a tímto slovním spojením je myšleno vždy..
"Nechť je někomu lehko na Zemi."
(na této planetě)
Ona dobře si žila a v dobrém byla její "cesta života" i ukončena...aby se jinam dostala...a pryč z tohoto místa, kde se v té době ocitla. Aby netrpěla, a utrpení kolem jiných lidí nevnímala, ale jen a pouze plula...Jemnohmotně a v jiné rovině, tam, kde je vyšší Dimenze..
Tam, kde nikoho nic nebolí a ani nic netrápí. Tam, kde každá Bytost jen je..existuje. V plném proudu Bytí a v Uvědomění si...že je to jiné, ale že to takto plně rezonuje..
Na místě krásném a klidném...a tam, kde i Pravá Láska nachází se..
V té době a na tom místě tak dopadla kdejaká Bytost či Energie...ale ony žijí do dnes. A stále někde plují. Některé Jemnohmotně...a některé i znovu zrodily se...a některé od té doby i vícekrát..
Ale podstatné je, že stále žijí a jsou stále mezi námi všemi..
Přejme jim vše krásné a lehké, než-li zažívaly tehdy...ať zážitek tento nedobrý pro ně navždy z jejich Srdcí zmizí..
💖
